Budoucnost AI? Jazykové modely na principu ChatGPT pro firmy

22. 11. 2024

Velmi pravděpodobně už to znáte a slovo „promptovat“ vám není cizí. Používání nástrojů generativní umělé inteligence za poslední měsíce zmasovělo, nejde je ale využít všude. Citlivá firemní data do těch veřejně dostupných nepatří. A tak se hledají způsoby, jak vytvořit chráněné systémy, které umožní analýzu a generování informací bez úniků dat. Pracuje na tom i specializovaný tým Aricomy, jež se proto spojil i s matematickým ústavem Vysokého učení technického v Brně.

„Tým umělé inteligence začínal někdy před sedmi lety. Spíš než o AI jsme mluvili o strojovém učení a pracovali na klasických matematických modelech. Tehdy to byla spíš znouzectnost, byli jsme dva a šlo spíš o objevování možností než o progresivní téma,“ vrací se zpět do minulosti Hynek Cihlář, který je dnes jednou z vůdčích osobností týmu s názvem VPT 4.

Ten už dnes pracuje v úplně jiné době, s úplně jinou perspektivou nasazení a jinými možnostmi.

Obrovskými možnostmi.

Už na začátku bylo jasné, že využití umělé inteligence může ve velkém pomoct efektivitě a prosperitě firem. První projekt se věnoval tomu, jak zlevnit kosmetické firmě výrobu tužek pomocí pokročilých technik, které sledovaly, co se děje v jednotlivých krocích výroby. Dnes už jsou možnosti úplně jinde. Ve stádiu proof of concept má tým takzvané multiagentní systémy, které umožní lidem ve firmách nebo třeba organizacích státní správy doptávat se na analytické otázky nad jejich vlastními daty a dostat odpověď do několika minut. To vše bez nutnosti cokoliv programovat, vytvářet reporty nebo složitě chystat excelové tabulky.

„Jde o to nechat rutinní práci strojům a lidem dát prostor na přemýšlení a hledání nových cest, kam firmu, nebo organizaci směřovat,“ vysvětluje Hynek Cihlář podstatu něčeho, co by se ve zkratce dalo nazvat jako lokální ChatGPT pro firmy. O multiagentních systémech je řeč proto, že v sobě mají řadu malých „pracovníků“ tzv. agentů, kteří vykonávají konkrétní dílčí činnost, a pak další, které ještě výsledky jejich práce destilují. Tito agenti se navazují do jakéhosi řetězu, v rámci kterého si mezi sebou vzájemně předávají data. V praxi se to dá dobře ilustrovat příkladem ze soudu nebo městské rady: Jeden agent by naslouchal tomu, co se děje v místnosti, další převedl nahrávku do textového zápisu, jiný text vyčistil a třeba vyřadil vulgarismy, nebo „vatová“ slova a mluvené slovo zcelil do souvislých vět, další agent vypsal z textu úkoly a ještě jiný materiál zveřejnil na webovém portále, či digitální vývěsce úřadu.

Kde vzít lidi?
Aby se všechno tohle mohlo stát realitou, je na začátku potřeba řada lidí, kteří data nachystají a vyčistí, a zároveň mají otevřenou hlavu, aby viděli potenciál v souvislostech mezi daty a matematickými algoritmy, kterými je možné data zpracovávat. Právě proto se tým Aricomy spojil s Vysokým učením technickým, odkud nabírá specifické typy kolegů.

„Věděli jsme hned, že náš výběr lidí do týmu musí být přísný. Potřebujeme takové, kteří se chtějí učit, a zároveň rozumí pokročilé matematice, ne jen klasické ajťáky. A tak jsme si přemýšleli, jak se k nim dostat. Jako řešení se ukázalo větší posílení spolupráce s VUT,“ vysvětluje Hynek Cihlář s tím, že v poslední době se mezi studenty na univerzitě podařilo najít už čtyři kolegy.

Aricoma se studentům představuje léta, účastní se veletrhů a prezentací. Spolupráce s VUT už má dnes ale řadu dalších podob. Do týmu VPT 4 tak patří i Anna Derevianko, která zároveň učí na fakultě strojní, stavební a chemické. Další odborníci Aricomy na fakultě přednáší externě, v létě zorganizovali spolu s fakultou letní školu, a s tématem lokální jazykové modely a multiagentní systémy se už dlouhodobě pracuje také v univerzitním výzkumu.

Pokud všechno půjde dobře, současný projekt a výsledek práce skoro 20 lidí by mohl jít na začátku příštího roku na ostré testování do firem. Vedle toho ovšem mezitím roste další téma kvantových výpočtů a jeho případný dopad na rozvoj umělé inteligence. Už teď je jasné, že kdyby se oboje povedlo propojit, snížila by se výpočetní náročnost pro vytváření neuronových sítí, došlo by ke zpřesnění výsledků a rozvoje dalších hlubších schopností umělé inteligence. Nejen podle Hynka Cihláře je ale tohle záležitost ještě minimálně desítky let.

„Věděli jsme hned, že náš výběr lidí do týmu musí být přísný. Potřebujeme takové, kteří se chtějí učit, a zároveň rozumí pokročilé matematice, ne jen klasické ajťáky. A tak jsme si přemýšleli, jak se k nim dostat. Jako řešení se ukázalo větší posílení spolupráce s VUT.“

Výroby čipů jsme se v Evropě zbavovali, teď ji těžko dostáváme zpět. Ale má to smysl

17. 9. 2024

„Čipový dluh si neseme už někdy od 70. let, Evropa se jejich výroby ráda zbavovala, protože je náročná na vodu i elektřinu. A teď to jen pomalu a těžko doháníme. Přitom čipů, a ještě těch sofistikovanějších než dnes, budeme potřebovat čím dál víc,“ říká Tomáš Pitner, profesor Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a šéf výzkumného centra k situaci, v níž se ocitlo Česko i Evropa. Pomoct v tom mají mimo jiné nedávno avizované investice amerického Onsemi do výroby v Rožnově pod Radhoštěm. Ale v čem přesně?

Paula Januskiewicz: Rozumět infrastruktuře není totéž jako na ni umět útočit

31. 7. 2024

Množství kybernetických útoků nebude menší. Smiřme se s tím a braňme se. I tak by se dala shrnout slova Pauly Januszkiewicz, polské kyberbezpečnostní expertky, která na jaře vystoupila na Security 2024, výroční konferenci Aricomy věnované právě trendům v oblasti IT bezpečnosti. Januskiewicz, jejíž společnost CQURE už má po světě čtyři pobočky, mluvila o tom, proč firmy a instituce neumí útokům odolávat, jak získat víc odborníků i kam obor směřuje.

Na motorce kolem světa za 606 dní

11. 6. 2024

 

65 000 kilometrů, 22 zemí a 606 dní. Motorkář a cestovatel Vojta Lavický se v roce 2016 vydal se svojí tehdejší přítelkyní na životní cestu kolem světa. Díky tomu na vlastní oči viděl zapadlé peruánské vesničky i národní park Huascarán, pastviny s jurtami a divokými koni v Kyrgyzstánu nebo mongolskou měsíční krajinu. Cesta mu mnohokrát ukázala, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejdůležitější na cestování je sebrat odvahu a skutečně odjet.