Cíl Post Bellum: Dát lidem místo k rozhovoru o moderních dějinách

28. 11. 2022

 

Témeř 13 tisíc pamětníků, skoro sto tisíc fotografií a přes 40 tisíc audio a video klipů. To všechno lze najít v databázi projektu Paměť národa organizace Post Bellum, která od roku 2001 mapuje významné osudy spjaté s moderními českými dějinami. Snaží se sesbírat je, dokud jsou pamětníci naživu, a zároveň jimi obohatit výuku moderní historie, ke které minimálně v začátcích projektu na školách příliš nedocházelo. Dnes už je to podle zakladatele projektu, novináře Mikuláše Kroupy jinak, a proto je na čase dát doteď hlavně online projektu fyzický, „kamenný“ prostor. Týmy spolupracovníků Post Bellum dnes fungují v osmi krajských městech a pořádají zároveň různé akce pro veřejnost. Dnes už se s nimi mohou lidé ztotžňovat v Pardubicích, další taková místa by měla vzniknout v Brně a Olomouci. 

„Chceme tam, kde působíme a sbíráme vzpomínky, vytvořit jakési meeting pointy, stálé expozice, maličká muzea totalitních režimů. Když ale říkám muzea, nemyslím to tak doslova, jde nám hlavně o to mít moderní expozici, místo pro setkávání, vzdělávání a debatu o všem, co naši českou současnost ovlivnilo,“ líčí Kroupa. 

Organizaci Post Bellum se povedlo získat peníze od Technologické agentury České republiky, díky kterým bylo možné vyvinout prezentační technologie, s jejichž pomocí se budou návštěvníci jednotlivých institutů moct s informacemi seznámit moderní formou. Přes minulé lěto se tato zařízení testovala v Plzni a od konce listopadu jsou k vidění v první skutečné pobočce Institutu Paměti národa v Pardubicích. 

POKAŽDÉ JINAK

Další by měly vzniknout v Brně a v Olomouci. To, jak rychle to bude, ale záleží na vyjednáváních se samosprávami jednotlivých měst a také štědrosti soukromých dárců nebo firem. Právě na ně se Post Bellum při budování institutů spoléhá. „Jsme schopni zajistit jejich program a výstavní technologie, ale nedokážeme všude platit dlouhodobé nájmy. Proto se zaměřujeme na vyjednávání s městy, zda by nám mohla poskytnout prostory v rámci svých současných nebo chystaných kulturních institucí. Jiná možnost je samozřejmě využití prostor v soukromém vlastnictví například některé z firem,“ popisuje Kristýna Bardová, která má na starost komunikaci organizace Post Bellum.

Na druhý případ, tedy využití soukromých prostor, by mělo dojít v Plzni. V Brně bude institut sídlit v jednom ze starých radničních domů a v Olomouci pro změnu v protiletadlovém krytu z 50. let. Vybavení a rozjezd jednoho takového „muzea“ přijde podle současných odhadů na 5,5 milionu korun.

„První naše centrum v Pardubicích se nachází ve zrenovované pasáži v centru města. Každý prostor je unikátní a něčím svébytný a samozřejmě doufáme, že otevření toho prvního povzbudí dárce z jiných regionů, aby se zasloužili o ten svůj vlastní,“ podotýká Bardová. 

Tvůrci se inspirovali velkými výstavními projekty, jako je berlínská Topografie teroru nebo varšavské Muzeum varšavského povstání. Nechtěli se ale pouštět do jednoho megalomanského projektu. Na to je podle Mikuláše Kroupy v Česku už pozdě – pokud se to mělo stát, mělo to být prý krátce po revoluci a změně poměrů. Teď je podle něj spíš prostor na budování komunitnějších center.

„I my potřebujeme svoje hrdiny připomínat a ukazovat, že si jich vážíme. Zároveň ale potřebujeme místo k fyzickému setkávání a debatě. Naše výhoda je v tom, že nestavíme nic na zelené louce. V regionech už nás znají ze škol, máme tam svoje lidi,“ podotknul Kroupa.

Jednotlivé instituty by se měly stát také kontaktním místem pro různé školní programy, které už teď Post Bellum a jeho lidé zaštiťují. Fungovat by to mohlo i tak, že sem budou jednotlivé školní třídy při probírání specifických témat v dějepisu nebo základech společenských věd chodit přímo na výuku. „Donedávna jsme byli hodně virtuální. Teď nám jde o to, aby si lidé Paměť národa ztotožnili s něčím, čeho se lze dotknout, kam si zajdou za strhujícím zážitkem, koupit knížku nebo si jen dát kávu,“ uvedl Kroupa.

INSTITUTY PAMĚTI NÁRODA A ARICOMA
Budování Institutů Paměti národa podpořila významnou částkou také Aricoma, která finanční podporu rozdělila do tří let, a přispěla tak už na vytvoření první pardubické pobočky.

„Obrovské množství úžasných svědectví, které Paměť národa za dvacet let své činnosti posbírala a zpracovala, by se mělo stát jedním z klíčových nástrojů pro vzdělávání mladé generace. Proto jsme rádi podpořili projekt budování Institutů Paměti národa v krajských městech. Mladá generace tak bude mít možnost seznámit se atraktivní formou s naší nedávnou historií, přemýšlet o ní a vytvořit si vlastní názor. Protože vlastní názor založený na kritickém hodnocení faktů je to, co nám stále více a více chybí.“

MARTIN GRIGAR
místopředseda představenstva v Aricomě

Na motorce kolem světa za 606 dní

11. 6. 2024

 

65 000 kilometrů, 22 zemí a 606 dní. Motorkář a cestovatel Vojta Lavický se v roce 2016 vydal se svojí tehdejší přítelkyní na životní cestu kolem světa. Díky tomu na vlastní oči viděl zapadlé peruánské vesničky i národní park Huascarán, pastviny s jurtami a divokými koni v Kyrgyzstánu nebo mongolskou měsíční krajinu. Cesta mu mnohokrát ukázala, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejdůležitější na cestování je sebrat odvahu a skutečně odjet.

Časem budeme chránit i díla AI, chce to ale ještě vývoj

13. 12. 2023

 

Přišla nová technologie a spolu s ní spousta nových otázek. Kolikrát jste už tohle zažili? Právnička Petra Dolejšová mnohokrát a zrovna teď neřeší skoro nic jiného než právní aspekty využívání umělé inteligence. „Točíme se kolem otázek, komu výstupy z AI patří, jestli je možné generovat obrázky konkrétních lidí a jestli lze využívat styly, jako je malíř Mucha nebo hrdinové z marvelovských filmů. Všechno z toho je právně celkem jasné, ale ukazuje se, že lidé pořád ještě tápou v podstatě autorského práva,“ zamýšlí se odbornice, podle které nás čeká daleko větší přemýšlení – komu „přišijeme“ odpovědnost za případné prohřešky technologií.

Každý devátý komentář na sítích je nenávistný. Tak jsme to začali řešit

9. 11. 2023

 

Obrazy, které si spojujeme s válkou na Ukrajině, jsou v zásadě tradiční. Tankové brigády, zákopové linie, vojáci odění do maskáčových barev, krev, zranění a zničená města. Ty pravé kořeny války a mocenských sporů ale často ke spatření nejsou. Nemají svou tvář, svoji konkrétní podobu, svůj hmatatelný produkt. Odehrávají se především v našich hlavách a dlouhodobě ovlivňují to, co kolem sebe vidíme a slyšíme. Nebo to, do jakých sociálních skupin nás přiřazuje naše aktivita na internetu společně s pokročilými algoritmy. Právě tady se dokáží jednoduše budit silné emoce, nenávist nebo zloba. A lidé s mocí nebo touhou někoho ovládat to dobře vědí.